THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto norské uskupení nepatří z hlediska počtu řadových alb k těm největším chrličům nových nahrávek. Vždyť za 10 let své existence je to letošní teprve čtvrtým počinem s visačkou KRAKÓW. Vyjdeme-li z omšelého tvrzení, že kvalita je nahrazena kvantitou, nebudeme zde daleko od pravdy.
Čtveřice pocházející z druhého největšího norského města – Bergenu svůj styl charakterizuje jako mixturu rocku a post-rocku, resp. se škatulkování brání, ale když už to tedy musí být… Pídit se po těchto informacích až po odposlechu jejích nahrávek však může připravit menší překvapení, neboť v tónech (nejen) letošního alba je ke slyšení spíše těžší hudební náplň než jen obligátní „rock“.
Léty pilovaná zručnost vytváří v pozoruhodně funkční symbióze až překvapivě kompaktní skladby, během kterých skupina zvládá nenuceně přecházet od zpěvných a jemnějších motivů do metalicky ostrých nájezdů. Právě ona přirozenost, s jakou se na skromných časových plochách dokáže prostřídat stoner-rocková obhroublost s post-rockově zasněnými plochami, jsou asi nejvýraznějším charakteristickým znakem KRAKÓW.
Specifická zasněná atmosféra se táhne celým albem a její stopové prvky nemizí ani v momentech, kdy se do toho skupina opře a předvádí orgie hutných kytarových riffů. Netypicky zvolená dramaturgie nahrávky, zpočátku dávkující kratší a údernější skladby a ve druhé polovině delší kompozice naopak tuto atmosféru ještě více prohlubuje.
Dvojice úvodních skladeb „Black Wandering Sun“ a „Sirens“ spíše než komplexní nadžánrové kusy představují odpíchnuté stoner-rockové písně, odkazující k žánrovým veličinám. Patřičně zahuštěné kytary, z jejichž neúprosných útrob vyvěrá nabídka vokálů tvořených duem Frode Kilvik a René Misje, plnícího si úlohu hodného a zlého. Ten první totiž pohladí sluchy jemným, až nadpozemsky znějícím zpěvem, aby vás ten druhý svým metalově naladěným projevem poslal zase pěkně zpátky k zemi.
Z této alternace žijí víceméně všechny skladby, nepočítaje tu titulní, plně instrumentální. Z pohledu stopáže v rozsáhlejších kusech pak skupina rozehrává sofistikovanější a ještě propracovanější verzi toho, co bylo ke slyšení v nahuštěné úvodní dvojici písní. V hudbě KRAKÓW se tak ještě více mísí různé rockové proudy, od toho s vůní „kamene“ až po závany staromódního hard rocku, což lze vlastně zároveň brát i jako poctu skupiny „otcům zakladatelům“ a jako snahu svým příspěvkem zase o něco více protáhnout nit táhnoucí se od úplného pravěku rockové hudby až do současnosti.
Jako s patřičným respektem do historie se ohlížející pocta a zároveň jako plně svébytná a sebevědomá moderní nahrávka působí čtvrté album KRAKÓW ve všech jeho ohledech. I po mnoha posleších (věřte mi, bylo jich v posledních dnech opravdu nepočítaně) dokáže „Minus“ fungovat dostatečně neotřele a nabízet dostatek materiálu ke zkoumání. Způsob, jakým tito Norové propojují jemnější polohy kytarové muziky s nezřídka až obhroublými metalovými výpady je, když už asi ne úplně originální, tak ve svém provedení a charismatu rozhodně nevšední. Jediným nedostatkem nahrávky tak po odeznění závěrečné „Tidlaus“ při pohledu na celkovou stopáž o něco málo přesahující hranici půlhoďky, zůstává jistý pocit nenasycení. Zkrátka by to možná o jednu, dvě skladby navíc ještě klidně sneslo.
Těžká a jemná nahrávka zároveň. KRAKÓW na své čtvrté desce výborně pokračují ve zdokonalování jejich vlastní vize mixtury rockových a metalových žánrů.
8 / 10
Frode Kilvik
- basa, vokály
Kjartan Gronhaug
- kytara
René Misje
- kytara, vokály
Rune Nesse
- bicí
1. Black Wandering Sun
2. Sirens
3. The Stranger
4. From Fire, from Stone
5. Minus
6. Tidlaus
Minus (2018)
Alive (live album) (2017)
Genesis (EP) (2015)
Amaran (2015)
Diin (2012)
Monolith (2009)
Dusty Roads (EP) (2007)
Datum vydání: Pátek, 31. srpna 2018
Vydavatel: Karisma records
Stopáž: 34:47
Stoner metal v kombinaci s hard rockem, tak akorát ponuré tuhé riffy a trocha té znervozňující disharmonie pro zpestření. Jemné i hrubé pasáže, zajímavé vokály. Ve skladbě "Sirens" jako bych slyšel podobnost s jejich krajany MADDER MORTEM. Takže i lehce progresivní gothic? Hezky to tihle Norové namíchali.
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.